Black metal
black metal
- Tento styl je asi nejextravagantnější ze všech metalových žánrů. Některé skupiny zřejmě nepochopily, co hudební skupiny mají v popisu práce a místo toho, aby pořádně cvičili někde v garáži, tak vypalovaly kostely, zabíjeli se navzájem a jejich hudba byla mizerná. Tak vypadal black metal v ranných začátcích. Dnes je to v drtivé většině jinak. Jediné, co si dnešní blackmetalové skupiny ponechaly je tzv. "warpaint". Bíle natřené tváře a černě dokreslené různé škleby apod. Ale to je image, svým způsobem je to komerční záležitost. Ovšem mnoho skupin se tímto způsobem zviditelňovat nemusí, ale přesto se malují. Dnešní black metal je hojně doplněn klávesy, samply a různými doplňky. Nemetalové nástroje mají zelenou i v tomto, nebo právě v tomto stylu. Kytary jsou naladěné o něco výš než je tomu například v deathu a zpěváci zpívají tím ječákem, jaký známe například v podání Cradle Of Filth, či Dimmu Borgir apod. těch skupin, co hrají black metal je strašná spousta. Dnes je to asi nejoblíbenější styl vůbec, takové kapely jako je Lothlorien, Nokturnal Mortum, Liar Of Golgotha, Ancient, Vintersorg, Siebenburgen, Manegarm, Nagelfar, a mnoho mnoho dalších. Tento styl se hlásí k satanismu a je proti náboženství jako takovému. Názory jednotlivých black metalových skupin jsou různé, ale převládá názor, že každý člověk je zodpovědný za svůj život a má věřit především sobě a svým schopnostem. O tom vlastně, velmi zhruba, je moderní satanismus. Obracejí se víc k historii a mytologiím svých zemí. Na severu dříve řádili Vikingové. A právě oni jsou jedním z hlavních témat black metalových textů. A také se některé skupiny inspirují folklórní hudbou své země. No a pak to zcela po svém zakomponují do svých skladeb a vzniknou z toho tak výborná alba jako například "Goat Horns" od Nokturnal Mortum (Ukrajina) či "Ahenian Echoes" od Nightfall (Řecko) a nebo album "Till Fjalls" od Vintersorg (Norsko). Všeobecně je black metal pořád na vzestupu a už jde především o hudbu a ne o činy.
např.- "Cruelty And The Beast" od britských Cradle Of Filth, tak mi dá za pravdu. Propracovaná hudba do nejmenších detailů. A ještě ten námět. Co dodat? Hraběnka Báthoryová nebyla žádný svatoušek.
